Kariéra jako na houpačce, velkohubá prohlášení, nesplněné sliby. A hořkost nakonec. Brandon Jennings se v posledních letech zapsal do paměti fanoušků jako muž, kterého buď uvidíte výrazně, anebo vůbec. Ke své smůle se však doslova horšil od jednoho angažmá ke druhému – až i mnohdy hýřivým majitelům v NBA došla trpělivost. Existuje vůbec cesta zpátky?

Začátek může vyznít lehce kronikově - psal se čtrnáctý listopad 2009. V Milwaukee, největším městě amerického státu Wisconsin, byl jednou z prvních předzvěstí blížící se zimy. Fanoušci, kteří vyrazili na zápas místních Bucks, si ve většině případů museli přibalit i kabáty a čepice, teplota kolem půl osmé večerní totiž klesala až k jedenácti stupňům. Kdo však ten večer zvolil basketbal před pohodlím u domácího krbu, rozhodně nelitoval.

Stal se totiž svědkem něčeho mimořádného. Brandon Jennings, mladý a podle mnohých na NBA stále nepřipravený rozehrávač, si všem kritikům navzdory udělal v Bradley Center soukromou basketbalovou oslavu a soupeřům z Golden State nastřílel 55 bodů. Trefil sedm z osmi trojek. Stihl to za necelých jedenačtyřicet minut, ve svém sedmém utkání mezi americkými profesionály. Zlomil devětatřicet let starý klubový rekord legendárního Kareema Abdul-Jabbara. Nastřílel druhý největší počet bodů v historii ligy mezi hráči mladšími jedenadvacet let. Tohle byla jasně hovořící čísla a fandové Bucks po dlouhé době nemuseli skrývat nadšení.

„Už přes dvacet let jsem fanouškem Bucks a až dodnes jsem byl vlastně pořád zklamaný,“ popsal třeba blogger Frank Madden v noci po utkání. „Příliš mnoho sezón s až padesáti porážkami, přehmaty v draftech... A s hvězdami, které určitě nezáří tak, jak by měly. Teď se ale dívám na Jenningse a říkám si - je tohle pravda? Není to jen další vtip, kterými si vesmír z nás, ubohých fanoušků, utahuje? Měli bychom Brandona okamžitě podepsat pod maximální kontrakt. Na co sakra čekat?!“

Jakkoli měl však Jennings řídit nabuzenou lokomotivu, až příliš často z ní vyskakoval. Výjimkou nebyla dvojice utkání, v nichž mladá hvězda jednou nastřílela třicet bodů, aby podruhé zůstala třeba jen na čtyřech. Sice prvních sedm utkání střílela s úspěšností těsně pod padesát procent, ale zbytek ročníku jen sedmatřicet. Nikdo se však ani nepozastavil - hladoví Bucks přece po několika letech prošli do play-off, kde v sedmi utkáních vzdorovali favorizovaným Hawks. Optimismus byl na místě.

Jenže Jenningsova houpačka pokračovala. Ve druhé sezóně i vinou zranění, ve třetí vinou ligové výluky. V té čtvrté na slabém východě svitla nová naděje - Bucks si ještě před koncem základní části pojistili osmou příčku, byť s negativní bilancí.

„Nebojím se říct, že je vyřadíme,“ prohlašoval Jennings sebevědomě před sérií play-off s nově utvořenými Heat. „Možná nás každý odepisuje, ale my půjdeme dál. Dávám tomu šest zápasů.“

Nakonec se hrálo jen čtyřikrát. A asi tušíte, kdo postoupil... Cesty hráče a klubu se následně rozdělily a někdejší desítka draftu podepsala novou smlouvu v Michiganu.

A dál už to šlo jen z kopce. Občas se objevilo světlo v dálce, když třeba za poločas v dresu Pistons nastřádal Jennings hned šestnáct asistencí, ale spíše se kalifornský rodák ztrácel stále více. Detroit jeho služeb využíval tři sezóny, než ztratil trpělivost a vyměnil ho do Orlanda. Ani tenhle pokus nevyšel, a tak Brandon v létě podepsal nový kontrakt s Knicks. To už jsme v roce 2016. A když se ani tady nechytl, rozhodli se v únoru Phil Jackson a spol., že bude lepší se rozejít, pokud to jde stále v dobrém.

„Třeba odejde někam, kde bude hrát více,“ pokrčil rameny kouč Knicks Jeff Hornacek. „Nejde mi o minuty, spíš chci hrát někde, kde budu mít šanci na titul,“ oponoval rozehrávač rozhodně. „Už jako malý jsem hrál jen se staršími, kteří mi to dovolili tak dlouho, dokud prý neuslyší brek. A ten neslyšeli, chtěl jsem je porážet.“

A tak po Jenningsovi sáhli Wizards. Pro českého fanouška zlá zpráva, vždyť to znamenalo, že herní čas Tomáše Satoranského zřejmě zmizí ze zápisu úplně. Jenže v případě Jenningse se opět jednalo o experiment, jenž hrubě nevyšel – jedno solidní utkání proti Nets, jedno proti Celtics, dvě proti Hawks. A to bylo vše, proto po sezóně už nikdo ani neuvažoval, že by takto nepředvídatelného hráče zaměstnal.

Co na tom, že si během posledních dvou štací připisoval téměř pět asistencí na zápas. Smutný příběh muže, který se hned zkraje kariéry přibližoval legendám, se téměř ani nevyprávěl.

Nabízí se tak otázka - a co dál?

Po římské Lottomatice, kde působil ještě coby náctiletý, a nevydařené tour po klubech v NBA se Jennings před několika dny upsal čínským Shanxi Brave Dragons z CBA. Pokusí se tedy prorazit v soutěži, která se jako restart neúspěšným cestovatelům Amerikou jeví docela vděčně.

„Mým cílem je návrat do NBA, a to ihned, jak na jaře sezóna v Číně skončí,“ nechal se prý někdejší střelec slyšet ihned po podpisu. Jiný by zřejmě mluvil opatrně, to však k Jenningsově nátuře nepatří. Není se co divit, největším vzorem mu prý v mládí býval Allen Iverson...

Před vyhaslou hvězdou je nyní jasná mise. Dokáže v ní, navzdory předpokladům, uspět?

Už jednou to dokázal.