První basketbalové krůčky

Hayes byl podle vyjádření svých známých naprosto tiché, introvertní dítě. Nerad se seznamoval, většinou se všude rád potuloval na vlastní pěst a spoléhal pouze na sebe. V osmé třídě poprvé přičichl ke hře pod bezednými koši, když jej spolužáci neprávem zažalovali, že hrál ve třídě, za což byl poslán ke zpovědi do ředitelny. Zde se jej však zastal jeden z učitelů, Calvin Reverend, který sdělil, že Calvina velice rád uvidí na jednom ze svých tréninků – koučoval totiž tamní školní tým. Ačkoli mladý Elvin nejevil absolutně žádné známky nadšení pro jakýkoli sport, tak nabídku přijal. I ve školní tělocvičně se však ukázalo, že introvertní chlapec nebyl kolektivem příliš oblíben – pro jeho nemotorné pokusy o střelbu či driblink se mu děti smály téměř každý den.

Trenér Reverend však poznal, že z malého bojácného chlapce by možná mohlo něco být, neboť stačilo jedno léto a na Hayesovi bylo zřejmé obrovské zlepšení. V deváté třídě sice začínal pouze na lavičce a jen málokdy nakoukl do zápasu, ale během sezóny se vypracoval na hráče do základní pětky. „Byl jsem strašně slabý a nedohodil jsem zprvu ani pořádně na koš,“ vzpomínal s odstupem času Hayes. „Tak jsem přes léto trénoval pouze s menším míčem na koš v mé zahradě, abych se vůbec naučil trefovat. A postupně jsem se začal zlepšovat.“

V seniorské sezóně budoucí hvězdy pak Hayes vedl svou školu za titulem, když zaznamenával v průměru přes 35 bodů na utkání. Ve finálovém duelu se pak vyznamenal úctyhodným výkonem – nastřílel 45 bodů a doskočil 20 míčů.