Celé jméno:	Kobe Bean Bryant
Pozice:	Shooting guard (SG)
Přezdívky:	"Black Mamba, The Vino, Kobe Wan Kenobi"
Čísla:	8, 24
Datum a místo narození:	23. srpna 1978 (Philadelphie, Pensylvánie)
Datum a místo úmrtí:	26. ledna 2020 (Calabasas, Kalifornie)
Národnost:	Američan
Výška:	198 cm
Váha:	96 kg
Střední škola:	Lower Merion, PA
NBA draft:	1996 / 1. kolo (13. místo) / Charlotte Hornets
Hráčská kariéra:	Los Angeles Lakers (1996-2016)
Ocenění a nej:	5x šampión NBA (2000, 2001, 2002, 2009, 2010)
	Nejužitečnější hráč NBA (2008)
	2x Nejužitečnější hráč finále NBA (2009, 2010)
	18x Účastník All-Star Game (1998, 2000-2016)
	4x NBA All-Star Game MVP (2002, 2007, 2009, 2011)
	Vítěz soutěže smečařů (1997)
	2× Nejlepší střelec NBA (2006, 2007)
	11x První tým NBA (2002–2004, 2006–2013)
	2x Druhý tým NBA (2000, 2001)
	9× První tým obránců (2000, 2003, 2004, 2006-2011)
	2x Zlato z OH (Peking 2008 a Londýn 2012)
Bodů:	33 643 (průměr 25,0)
Doskoků:	7 047 (průměr 5,2)
Asistencí:	6 306 (průměr 4,7)
Zisků	1 944 (průměr 1,4)

Kobe Bryant se narodil 23. srpna 1978 jako nejmladší ze tří sourozenců. Jeho rodiče ho pojmenovali po proslulém mase pocházejícím z japonského města Kóbe, které je inspirovalo na jídelním lístku, když ho očekávali v restauraci. Díky tomu, že otec Joe Bryant v NBA sám hrával, měl Kobe skvělé předpoklady stát se také profesionálním sportovcem. Od svých šesti let žil v Itálii, kam se „Jellybean“ z NBA přesunul. Během těchto let si zamiloval nejen basketbal, ale také fotbal, přičemž si později musel vybrat, čemu se bude věnovat naplno. Jeho láska k basketbalu však zvítězila a basketbaloví fanoušci z celého světa jsou dodnes vděční.

Po návratu do USA nastoupil na střední školu Lower Merion, kde zaznamenával skvělá čísla a byl lídrem svého týmu. Kroužily okolo něj ty nejlepší vysoké školy v USA, nicméně Bryant se stejně jako Kevin Garnett rok před ním rozhodl přihlásit ze střední školy přímo do draftu NBA. Tam si ho v roce 1996 vybrali na 13. místě Charlotte Hornets, kteří jej ale okamžitě vyměnili do Los Angeles Lakers za srbského centra Vladeho Divace.

kariéra v NBA tak začala po boku jednoho z největších velikánů (a to nejen tělesnou stavbou) Shaquilla O'Neala který tehdy s Lakers podepsal smlouvu jako volný hráč. Prakticky hned od začátku bylo vidět, že až tato dvojice vychytá jisté mouchy, může být nejúdernějším duem v historii NBA. Nedá se s jistotou říct, zda tomu tak skutečně bylo, ale těžko můžeme Kobeho se Shaqem z tého diskuze vynechat.

Přišla totiž slavná éra „three-peat“, kdy Lakers vybojovali tři tituly v řadě a zdáli se být nezastavitelní. Ačkoliv byl Kobe výraznou postavou kádru, stále jako by byl až druhý v pořadí. Prohrané finále s Detroitem pak bylo pro tuto dynastii poslední kapkou. Možná už nikdy nezjistíme, co konkrétně se tenkrát mezi oběma kohouty stalo, Shaq nicméně odešel do Miami a Bryant měl Lakers konečně pro sebe.

Začala nová výzva, která nebyla vůbec jednoduchá a která ukázala, jak moc basketbal pro Bryanta znamenal. Dokázal se vyrovnat i s aférou okolo znásilnění, kdy vše dopadlo mimosoudním vyrovnáním. Kobe se k problému postavil čelem, aby se mohl zároveň naplno věnovat hře. Na hřišti pak vyžadoval maximum nejen od sebe, ale také od svých spoluhráčů, a když se nedočkal, vztah nemohl fungovat. Jak sám říkával: „Kamarádi přicházejí a odcházejí, ale tituly jsou napořád.“ Právě v tomto období získal nejvíce „haterů“, kteří mu vyčítali sobectví. On ale všechno odevzdával hře a nic jiného nevnímal. A dominoval. Jen pro připomenutí: v roce 2007 dal čtyřikrát v řadě 50 a více bodů (včetně 60 a 65), v roce 2006 pak dal 81 bodů v jediném zápase a zaznamenal druhý nejlepší střelecký výkon v historii. Kobe hrál zkrátka neskutečně, ale další titul stále nepřicházel.

Všechno se změnilo až s návratem legendárního kouče Phila Jacksona, který Lakers dovedl také k předchozím třem titulům. Společně se změnami v týmu, který do té doby patřil přinejlepším k průměru, oba Lakers pomohli konečně znovu vystoupat na vrchol a Bryant pokračoval v cestě za vysněnými šesti tituly, jimiž by vyrovnal Michaela Jordana. Nakonec dosáhl „pouze“ na dva další, i s pěti tituly se ovšem řadí k nejúspěšnějším hráčům historie.

V posledních letech kariéry se Bryant pral zejména se svým tělem – opakovaná zranění kolen a zejména přetržená achilovka mu komplikovaly cestu. Všechno dospělo až k okamžiku, kdy si musel říct, že hlava by sice stále chtěla, tělo je však proti. Paradoxně, právě vášeň k basketbalu a neskutečná pracovní morálka ho možná připravily o jeden či dva další tituly. Kdyby si legendární střelec uměl dát pauzu, jeho tělo mohlo vydržet o něco déle. Jenže to Bryant neuměl. Dřel a hrál i přes veškerá zranění, neustále se chtěl zlepšovat a pořád chtěl vyhrávat, a to ho dělalo tím, kým byl. To je ona jedinečná mentalita, jež ho vystihuje – mentalita Mamby.